7.diel
Diedara:
Nepreberal sa. Nevedel som čo mám robiť. Napadlo ma, že musím isť pre Itachiho. Rýchlo som vybehol na chodbu a utekal ku Itachiho izbe. Nezaťažoval som sa klopaním, jednoducho som tam vrazil. "I-Itachi...Tobi...zem..on"
"Dei, spomaľ čo sa stalo? "spýtal sa ma Itachi vydesene.
"Tobi omdlel a nechce sa prebudiť. Prosím pomôž mu!" vravel som rozrušene. Utekal som za Itachim. Itachi ho skontroloval a zobral ho do ordinácie. Chcel som ísť s ním, ale povedal že mám zostať na chodbe.
Itachi:
Položil jsem Tobiho na lehátko a koukl se na něj. Vypadalo, že jeho stav nestabilní. Podle dechu, spal. Zasmál jsem se a snažil se ho vzbudit.
Tobi: "Tobi!..Tooobi!" křičel někdo. "Deidara?" natáhl jsem ruku.
"Ne, tady Itachi" řekl.
"Itachi? Co-Co tu dělám?" ptal jsem se a sedl si.
"No, vypadá to, že ses moc přetěžoval a omdlel" řekl Itachi.
"Aha..a Kde je Deidara?" zeptal jsem se, když jsem ho nikde neviděl.
"Je venku. Mám ho pustit dovnitř?"
Deidara:
Dvere sa otvorili a v nich stál Itachi. "Je v poriadku?? Môžem ísť za ním??" vyhŕkol som.
"Upokoj sa Dei. Je v poriadku, môžeš ísť za ním. Ja sa hneď vrátim." Povedal, ale to som už bol v ordinácii.
Tobi:
"Deidara, gomen" řekl jsem a pokusil se o úsměv.
Deidara:
"Si v poriadku??" spýtal som sa starostlivo a chytil mu ruku.
Tobi:
"Ano, jen jsem se moc přetěžoval, ale už to bude dobré" řekl jsem a stiskl jeho ruku.
Deidara:
"To všetko kvôli mne" posmutnel som.
Tobi:
"Ne, to není pravda" řekl jsem
Deidara:
"Ale je" hovoril som stále smutným hlasom. "Čo sa tu deje?" vošiel dnu Itachi. Chcel som mu odpovedať ale prepadla ma znova nevoľnosť a ja som utekal k umývadlu. "Si v poriadku Dei?" spýtali sa ma obidvaja.
"Áno som, aspoň myslím."
"Urobím ti pre istotu testy" povedal a poslal ma si sadnúť. Pozoroval som ho ako sa mračí.
"Deje sa niečo?" spýtal som sa vystrašene."
"To nie je dobre" povedal Itachi.
Tobi:
"Co se děje?!" vyfrkl jsem
Deidara:
"Dei tvoje telo nie je prispôsobené na tehotenstvo. Tvoj organizmus je oslabený. Takto by ste obidvaja mohli prísť o život. Pokúsim sa niečo vymyslieť, mám tušenie, že nejaký liek by ti mal pomôcť. Ale už teraz by si nemal chodiť na misie a mal by si byť hlavne v kľude."
Tobi:
"Cože?" nemohl jsem se dostat z transu, připadalo mi že omdlím.
"Jaký lék? Pomůže to?" zeptal jsem se a seskočil z lehátka. To jsem neměl dělat zatočila se mi hlava.
Itachi:
"Zabudol som aký je to liek, ale neboj ja na to prídem. A malo by to pomôcť, na isto to neviem povedať. Ešte som nepočul o takom prípade, čo sa stal Deidarovi. Ale musíš na neho dávať pozor!" povedal som výhražne Tobimu.
Tobi:
"Rozumím." řekl jsem a pomalu šel k Deidarovi. "Deidara"
Deidra:
"Á-áno??" spýtal som sa Tobiho.
Tobi:
"Postarám se o tebe" řekl jsem a pokusil se usmát.
Deidara:
"Ja viem" povedal som a usmial sa.
Tobi:
"Itachi, udělej co je v tvých silách prosím" řekl jsem s vážným obličejem. A přitom utrápeným.
Itachi:
"Neboj sa, urobím všetko preto aby sa im nič nestalo. To sľubujem. A teraz by si si mal ísť oddýchnuť." povedal som. " A Dei tu máš prášky. Malo by ti to trošku pomôcť." podal som mu žltú flaštičku a vyprevadil ich z ordinácie.
Tobi:
"Děkujem Itachi" poděkoval jsem a šel s Deidarou do pokoje.
Deidara:
Chytil som Tobiho za ruku a šiel za ním. "Potom by si si mal oddýchnuť. Aby si bol zdravý."
"Strašne som sa o teba bál"
Tobi:
"To já vím" usmál jsem se. "To ale platí i pro tebe"
Deidara:
"Ja som v poriadku" povedal som s úsmevom. Otvoril som dvere a vtiahol dnu Tobiho."A šup do
postele"
Tobi:
"Dobře, mami" zasmál jsem se a zalezl do postele
Deidara:
"Povedzme, že som to nepočul" povedal som s úsmevom na tvári a vliezol ku Tobimu do postele.
Tobi:
"Miluju tě Dei" usmál jsem se a pohladil ho po tváři.
Deidara:
"Povedal si to zle" našpúlil som pery a po chvíli som sa rozosmial nad Tobiho nechápavým pohľadom.
Tobi:
Zasmál jsem se. "Miluju vás"
Daidara:
"Teraz je to správne" rozosmial som sa. "Aj ja teba." dal som mu pusu a pritúlil sa ku nemu.
Tobi:
Pevně jsem stisknul. Nechtěl jsem ho nikdy opustit.
Deidara:
"A ináč platí to more??" vymotal som sa z jeho objatia a oprel sa o ruku.
Tobi:
Přemýšlel jsem. "No, já se toho jen tak nevzdám"
Daidara:
"Takže tam ideme?" spýtal som sa nadšene.
Tobi:
"Hai" usmál jsem se
Deidara:
"Môžem sa ťa niečo spýtať?"
Tobi:
"Ano? Můžeš" čekal jsem na otázku
Deidara:
"Ako dlho si do mňa??" spýtal som sa s úsmevom.
Tobi:
"Co to tebe?" ptal jsem se nechápavě
Deidara:
"Noo, ako dlho ma miluješ ?" usmial som sa a pozrel sa na svoje bruško." No vidíš aký je tvoj otecko hlúpučký?" hladil som si bruško a smial.
Tobi:
"Hmm" usmál jsem se a koukl do stropu. "Bude to asi....jak mě přidělily k tobě do skupiny, ikdyž jsem tě nejdřív neměl moc rád" zahihňal jsem se a koukl na Deidarův uražený výraz.
Deidara:
"Počul si to maličký?" ďalej som si hľadil bruško." A prečo si sa vlastne do mňa zaľúbil?" vyzvedal som ďalej.
Tobi:
"Dlouhý příběh" řekl jsem a dal ruku k Deidarovýmu bříšku.
Deidara:
"My ho chceme poznať" povedal som a chytil Tobiho ruku.
Tobi:
"Dobře..Bylo to ten den co jsem měl misi s tebou a Zetsuem>>>>> "Tobi!" křičel Zetsu. "Gomen Zetsu-San! Našel jsem Jahody!" křikl Tobi a do kapes si narval Jahody. "Až budeme v sídle tak si zajdeš koupit" řekl Zetsu, byl dost netrpělivý. "Ale..ale tam bych si je musel koupit" poutnil Tobi. "Lepší než je krást ze zahrady babky Chiyo" řekl Zetsu. "Mhmmm, jsou vynikající" řekl Deidara a přidal se k Tobimu. "Mohly byste oba přestat a pomračovat v misi?" ptal se naštvaně Zetsu. "Hai!" křikl Deidara a ještě dodal Tobimu "Neměl bys ho tak švát baka. Pak s ním nebude řeč" Tobi mlčel. Šly pěšinou, která vedla k daleké pustině. "Tak, abych vám vysvětlil misi, naše mise je velmi nebezpečná, sice nejste nejlepší u Akatsuki ale Deidari výbuchy jsou tu potřeba. Takže vidíte tu jeskyni?" Oba přikývli "Tak v té jeskyni jsou diamanty nazývané Kaspemtis a ty jsou potřeba k léku, který se nedá vyrobit lehce a ani toho diamantu není lehké k naleznutí. Bohužel ho chrání Ninjové a ne ledajací. Takže to bude nebezpečné a předem upozorňuji, jakmile budete v ohrožení či poranění, nestarejte se o parťáka a utečte. Jinak vás sám potrestám. Jde o to sám si pomoct" dořekl Zetsu právě u velké jeskyně. "Hele, už jsme tu, takže vše chápete?" ptal se Zetsu. "No já nevím proč utíkat od parť.." Nedořekl Tobi. "Takže jste pochopily a teď se dáme do toho" Křikl Zetsu a Tobiho jakoby neslyšel. Složil pečeť a otevřel vstup do jeskyně. Tobi a Deidara se pomalu začali běžet dovnitř, ale byla to past. "Tak, užijte si zkoušku o život!" křikl Zetsu a zavřel vchod. "Ten šmejd! On nás podvedl! Jen počkej, až tě chytím! Pěvně se poletíš" křičel Deidara na Zetsua, který se jen smál. "Tobi se bojí~" hlesl Tobi a celý se třásl. "Tobi, nebuď jak malé dítě a pojď hledat nějaký východ" Řekl Deidara a vyrazil vpřed. Tobi běžel za ním a nevyhnul se menším klopýtnutím. "Tobi je utahanýýý~" křikl Tobi. "Drž hubu! Jsi otravný!" křičel od plic Deidara tak moc, až Tobimu naskočily všechny chlupi na těle. Zajednou se otřásla jeskyně a začli padat kameny. "Sakra! To nám ještě scházelo" řekl Deidara a běžel se někam schovat. Tobi si jen pobrukoval a šel. "Ty debile co to děláš?" křikl Deidara. "Jdu za vámi Senpai!" řekl Tobi a dál si pobrukoval. "Senpai?! Co? Tobi pohni nebo tě to trefý!" Řekl Deidara a skoro si vyřval hlasivky. Tobi mu i tak nerozuměl. Zastavil se. "Co jste říkal Deidara-Senpai?" Ptal se Tobi. " Ty idiote! Nestůj tam jen tak! Tobi! Pozor nad tebou!" křikl na Tobiho. Tobi se jen koukl nad sebe. "Jéé! Co to letí?" Ptal se Tobi celý rozradostněný, chudák přes tu masku skoro neviděl. Najednou ho někdo strčil na stranu a uslyšel hlasitou ránu. "Baka" řekl někdo. "Deidara-Se-Senpai?! Co jste provedl?!" ptal se Tobi, když viděl jak Deidara leží pod šutrem. "Kdybys nebyl tak blbý, tak by ses teď nemusel ptát" hlesl Deidara. "Deidara! Dostanu vás odtud jen počkejte" Řekl Tobi a snažil se pohnout s kamenem, nešlo mu to, ale když zatlačil víc tak se mu podařilo vytvořit skulinu,z které se dokázal Deidara dostat. Když se Deidara chtel zvednout skoro zase spadnul, ale Tobi ho podepřel. "Díky Tobi" usmál se Dei. Tobi Se vláčil s Deidarou k jednomu místu kde by mohly přespat. Tobi tam položil Deidaru. "Je vám lépe Senpai? Chcete vodu Senpai? Máte hlad Senpai? Chcete spát Senpai? Chcete na záchod Senpai?" "Už drž hubu Tobi. Nic nepotřebuju" okřikl ho Deidara. Tobi si sedl vedle Deidari. "Jahodu Senpai?" zeptal se Tobi a nabízel Deidarovi jahody. "Víš Tobi, jsi debil, ale ty jahody jsi vychytal" smál se Deidara a vzal si od Tobiho jahody. Hned na to usnul. V sedě , takže mu padla hlava na Tobiho rameno. Tobi se lekl a upadli mu jahody. "Aaa moje jahůdky" řekl smutně Tobi. "He??" Nechápal, proč cítil tak hřejivý pocit když se o něj opíral Deidara. Koukl se na jeho spící tvář, byl roztomilý. Začalo mu tlouct srdce o něco víc. Nakonec usnul taky. Když se ráno vzbudil, Deidara ještě spal. Jeho tvář byla roztomilá jako včera. Pohladil jí a řekl "Asi vás miluju Senpai" Koukl se po záhadném světle, které prosvítalo mezi skálou. "A Tobi! Proč se o tebe opírám?!" ptal se Deidara když se vzbudil. "Co je to za světlo?" dodal. "Nevím Senpai. Bojím se Senpai!" řekl Tobi. "Jsi Baka" řekl Dei. "HELE VY DVA SOMRÁCI?! MÁTE UŽ DOST?!" Křičel Zetsu a držel podivný kámen, vypadalo to jako ten diamant co měly hledat. "Ty podvodníku!" křičel Dei a chtěl se za ním rozeběhnout, ale zapomněl že má zlomenou nohu. "Deidara, pomůžu vám" řekl Tobi a podepřel Deidaru. Šly směrem k Zetsuovi a šly do Akatsuki sídla. Cestou si Tobi uvědomil, že mu na Deidarovi záleží a chce a ho ochraňovat. "Díky Tobi" řekl Dei a usmál se na Tobimu. Tobi se jemně začervenal a odvrátil pohled. I přes masku se bál že to uvidí.<<<<<<<<< "No, tak takhle to nějak bylo" řekl jsem a usmál se na Deidaru.
Deidara:
" Nebolo to náhodou pred polrokom?" spýtal som sa Tobiho a zatiaľ si hladil bruško.
Tobi:
''Přesně tak'' usmál jsem se
Deidara:
"Prečo si mi to nepovedal skôr?" spýtal som sa a skočil na neho.
Tobi:
''No, bál jsem se. Nemohl jsem tušit, že mě taky miluješ. Kdo by přece miloval někoho jako jsem já?'' řekl jsem a problesklo mi hlavou. ''Jak ses ty do mě zamiloval? ..Když už jsme u toho''
Deidara:
"Nooo.." usmial som sa." Hmmm, no keď si mi vyznal lásku, tak sa vo mne niečo pohlo a keď si si dal dole masku, vyzeral si ako anjel a ja no.."
Tobi:
''Hmm'' jen jsem se usmál. ''Asi jsi slepý''
Deidara:
"Prečo??" necápal som.
Tobi:
''Já nejsem hezký..a natož abych vypadal jako anděl'' řekl jsem
Deidara:
"Tak to si sa asi nedíval do zrkadla" povedal som a začal ho bozkávať.
Tobi:
''Spíš špatně vidíš'' řekl jsem mezi polibky.
Deidara:
"Máš pravdu. Nie si pekný, mal by som si nájsť niekoho iného. Napríklad Itachiho, je docela sexy" povedal som smiechom.
Tobi:
''Těhotného?'' Usmál jsem se. ''A i kdyby jsi chtěl jít za nikým jiným, nepustil bych tě''
Deidara:
"Tsss, neviem prečo by ma nechcel? Myslíš si snáď, že som škaredý?"
Tobi:
"Nee, tak to nemyslím. To ty jsi ten vo vypadá jak anděl"
Deidara:
"Tak to nie je pravda!" povedal som a zliezol z neho.
Tobi:
"Proč?" zeptal jsem se.
Deidara:
"Nevyzerám ako anjel!" povedal som a vybral so šuflíka čokoládu. Rozbalil som ju a začal cmúľať.
Tobi:
"Ale ano, vypadáš" otočil jsme se na bok, opřel se o ruku a koukal na Deidaru.
Deidara:
"Tfak to fnie je pfravda" povedal som s plnou pusou čokolády. Skočil som na posteľ a dal mu pusu.
Tobi:
"Ale je a nehádej se" olízl jsem si čokoládu z rtů.
Deidara:
"No fajn" povzdychol som si a ďalej papkal čokoládu. "Mal by si ísť spať!"
Tobi:
"Chováš se jak moje máma" otočil jsem se a zasmál se.
Deidara:
"Spať!" povedal som s úsmevom.
Tobi:
"Dobre" byl jsem otočený zády k Deidarovi a pomalu usnul.
O 4 mesiace.....
Deidara:
Vošiel do kuchyne. Urobil som si pre istotu 2 kila špagiet a dal sa do jedenia.
Ziedol som špagety ale stále som ešte bol hladný. Tak som si urobil chlieb s paprikou.
Do jedával som svoj chlieb, keď sa otvorili dvere.
Tobi:
"Věděl, že tu budeš" usmál jsem a šel k Deidarovi. Dal jsem mu menší polibek na čelo. "Zbylo něco na mě?"
Deidara:
"Noooo, špagety už nie sú. Urobil som iba 2 kila" povedal som.
Tobi:
Rychle jsem mrkal a valil oči. "2kila?! Tos to všechno snědl? Bude ti blbě" řekl jsem a začal pátrat v ledničce.
Deidara:
"No ešte som si urobil 2 krajce chleba. A nebude mi blbo. Proste som hladný, to kvôli tomu drobčeku." povedal som a pohladil som si bruško.
Tobi:
Usmál jsem se. "To ano, ale člověk toho tolik nedokáže sníst" řekl jsem a vyndal si Salám, máslo, sýr a na ledničce jsem si vzal rohlíky.
Deidara:
"Lenže mi sme dvaja" povedal som s úsmevom a podišiel k Tobimu.
Tobi:
"Já vím, ale je ještě moc maličký" řekl jsem
Deidara:
"Ale za to je hladný" povedal som a usmial sa. Zobral som od neho rožok a začal mu ho pripravovať.
Tobi:
"Dobre" usmál jsem se
Deidara:
"Na" podal som mu rožok a sadol si na kuchynskú linku.
Tobi:
"Arigato" usmál jsem se a vzal si rohlík.
Deidara:
Pozoroval som ako jedol. Aj ja chcem.
Tobi:
"Hm? Děje se něco?" ptal jsem se.
Deidara:
"Aj ja chcem" povedal som smutne.
Tobi:
"Ty máš furt hlad?" divil jsem se. "Dobře, tady máš" Namířil jsem k němu rohlík a věděl jsem, že rohlík už neuvidím.
Deidara:
Za pol sekundy už po rožku nebolo." Bolo to dobré"
Tobi:
"Hm" vzal jsem ostatní rohlíky a šel s nimi do pokoje. Ještě jsem křikl "Promiň Dei, není mi dobře, jdu si lehnout." Hm, dnes jsem nějak zlý. Bude to tím, že jsem se špatně vyspal.
Deidara:
To sa mi len zdalo, alebo ma pri sebe nechce. Ako chce! Naštval som sa a išiel za Itachim. Bola s ním docela dobrá zábava. On ma vedel vždy rozveseliť. Po 6 hodinách som sa rozhodol ísť za Tobim. "Ja už pôjdem Itachi" "Jasné pozdravuj Tobiho" pousmial som sa." A ty pozdravuj Naruta" vyšiel som z izby a zamieril ku mojej a Tobiho izby. Otvoril som dvere a prvé čo som uvidel bol Tobi.
Tobi:
Seděl jsem na kraji postele a koukal do země, koukal jsem jak moje slzy dopadají na zem.
Deidara:
"D-deje sa niečo??" spýtal som sa vystrašene a pribehol som k nemu.
Tobi:
"Jen..jsem debil" řekl jsem mezi vzlyky.
Deidara:
"Čo sa stalo?" spýtal som sa a a chytil ho za ruky.
Tobi:
"Jsem hrozný, proč..proč si pořád se mnou? To já můžu za to, že pořád trpíš" vyvalil jsem to ze sebe a spadl do peřin.
Deidara:
"Si BAKA!! Toto už nikdy nehovor!!!" z očí sa mi pustili slzy. "J-ja ťa milujem a vždy zostanem s tebou!! A nie je pravda, že kvôli tebe trpím. Práve kvôli tebe som objavil tak krásny cit, lásku. Kvôli tebe teraz nosím pod srdcom tak krásne a zároveň maličké stvorenie. Naše maličké stvorenie." hovoril som medzi zvlykmi a plačom.
Tobi:
Otočil jsem se. Obejmul ho a opřel si hlavu o jeho. "Vidíš, i teď kvůli mně brečíš" koukaly jsme se na sebe a brečely.
Deidara:
"Lebo si Baka!!!" usmial som sa a začal si utierať slzy."Sľúb mi, že už nikdy take nepovieš." pozrel som sa mu do očí.
Tobi:
"Pro tebe všechno" pousmál jsem se, ale slzy stále nešly zastavit.
Deidara:
"Už nepla-.." nedopovedal som a hneď utekal do kúpeľne. Znova mi trebalo zvracať, ale tento krát som zvracal krv. Vystrašil som sa.
Tobi:
Lekl jsem se a běžel za Deidarou. Uviděl jsem krev a začali se mi zase do očí rvát slzy. "Deidara..."
"Deidara pojď, jdeme za Itachim" řekl jsem a pomohl Deidarovi vsát.
Deidara:
Fajn" horko-ťažko som povedal.
Tobi:
Podepřel jsem Deidaru a vedl ho za Itachim. Zaklepal jsem na dveře.
"Už jdu" řekl Itachi a otevřel dveře. "Tobi? Co se stalo?" Ptal se "Deidarovi se chtělo zvracet a zvracel krev!" řekl jsem trochu vyděšeně. "Dobře támhle ho posaď, kouknu se na něj"
Deidara:
Tobi ma posadil na lôžko. A ja som zastenal od bolesti. Bolel ma celý človek.
Tobi:
"Deidara jak ti je? Pověz mi všechno" řekl Itachi. Já jsem mohl Deidaru držet za ruku a věřit, že to bude v pořádku.
Deidara:
"prišlo mi znova nevoľno, ale tento krát som začal vracať krv. Strašne ma bolí brucho a duní mi hlave." povedal som s plačom.
Tobi:
"To je celkem zlé" řekl Itachi a začal nad něčím přemýšlet. Já jsem jen držel pevně Deidarovu ruku. "Počkejte tu, pro něco jdu" řekl Itachi a odešel.
Deidara:
"T-tobi bojím sa" stisol som mu silno ruku.
Tobi:
"Neboj, bude to zase dobré" utěšoval jsem ho. "Tak, Deidara, vezmu ti trochu krve" řekl Itachi když vešel do pokoje.
Itachi vzal krev a šel ke stolku s doktorskými nástroji. Čekaly jsme asi 10-15mimut na výsledky. "Tak, vypadá to, že se moc stresuješ. Musíš být hlavně v klidu" řekl Itachi.
"Dobře, postarám se o to" řekl jsem. "Tobi, podle toho co mi řekl Deidara, tak za to pravděpodobně můžeš i ty"
Deidara:
"I-itachi! To nie je pravda!"
Tobi:
"Vážně? Tak proč se tedy furt tak stresuješ? Pověz." řekl Itachi a já nevěděl na koho se obrátit. Možná za to můžu já. Možná ne.
Deidara:
"Prochádzam zlým obdobím" kričal som na Itachiho. "Možno je to aj tým, že ma chcel znova znásilniť Sasori!" už som sa nedokázal ovládať.
Tobi:
"Deidara klid" řekl jsem tiše. "Ale ten už tě neznásilní ne?" ptal se Itachi. Vypadalo to, že to si stojí za svým.
Deidara:
"Neviem, čo to tak môžem povedať!!!S koro k tomu došlo, ale stačilo to čo mi urobil ešte pred tým!!!" kričal som ďalej. Všetko na mňa doľahlo a začali mi tiecť prvé slzy.
Tobi:
„Dei" řekl jsem a stoupl si. "Itachi, nepřeháníš to už trošku?" ptal jsem se.
"Hm, myslím, že ani ne" řekne Itachi. Byl jsem už dost naštvaný ale snažil se vydržet být v klidu. "Itachi, jsou to jen kecy" řekl jsem. "Tobi, já si nemyslím, vy dva, to mi nejde do hlavy" řekl Itachi, vypadalo, že jeho samotného něco trápí.
"Proč ti to nejde do hlavy?!" už jsem trochu křikl.
"Proč? Nechápu to! Jak to že ses najednou přestal chovat jako malé děcko? Jak to že jsi vždy s Deidarou?! Jak to že si tak rozumíte?!" křičel Itachi a přitom měl zraněný výraz v očích. Šel jsem k němu blíž a dal mu ruku na rameno. "Co tě trápí Itachi?" zeptal jsem se.
"Nic" odsekne Itachi.
"Itachi, nikdy jsi proti nám nic neměl a teď najednou nás nemůžeš vystát" Řekl jsem, abych obránil situaci. "To...Naruto"
"Naruto?" ptal jsem se. Itachi padl na kolena "To Naruto! Už ho nějakou dobu miluju...ale...ale on" Itachi měl vztek ale i lítost.
"Ale?" Naléhal jsem a klekl jsi k němu. "Ale on asi miluje Sasukeho. Pořáď se o něm mluví! Bojím se mu říct své city..Bojím se že mě už nebude považovat jako přítele a odejde" Vydrmolil Itachi, bylo to poprvé co jsem ho takhle viděl.
"Itachi, znám tě díl než si myslíš, vím jak se cítíš. Jsem jsi jistý že bys mu to ale měl říci" řekl jsem Itachimu a usmál se.
"Asi..máš pravdu Tobi, omlouvám se za své chování" řekl Itachi a zvedl se.
Deidara:
"Je mi zle" povedal som pred tým než sem omdlel.
Tobi:
"Deidara!" Zakřičel jsem a běžel k němu. "Itachi!" Itachi běžel ke mně a pomohl mi položit Deidaru na lehátko. "Co se mu stalo?" ptal jsem se Itachiho.
Itachi:
"Ja neviem Tobi."povedal som a začal ho prezerať.
Tobi:
"Prosím pomoz mu!" prosil jsem, když jsem viděl Deidaru bez známky vědomí.
Itachi:
"Neboj sa, ale teraz musíš odísť. Počkaj na chodbe!" povedal som.
Tobi:
"Co?!" vykřikl jsem.
"Dobře" řekl jsem a šoural se na chodbu.
Itachi:
"Tobi, prosím. Choď von!" zakričal som.
Tobi:
"Gomen" řekl jsem a zabouchl za sebou dveře a sedl se vedle dveří. Čekal jsem.
Itachi:
Skontroloval som Deidarove životné funkcie, boli v poriadku. Dal som mu dole tričko a natrel som mu brucho gélom. Urobil som ultrazvuk. Všetko vyzeralo byť v pohode. Netušil som prečo odpadol. Rozhodol som sa mu ešte raz dobrať krv. Dal som ju vyšetriť. Jediné čo tam nebolo v poriadku bolo, že mal málo červených krviniek. Takže je chudokrvný. Uložil som ho do postele a prikryl. Vyhodil som rukavice a išiel k Tobimu na chodbu.
Tobi:
"Itachi" stoupl jsem si. "Tak, co se stalo? Bude v pořádku?"
"Můžu jít za ním?"
Itachi:
"Neboj sa nič mu nie je, aspoň nič vážne. Má enémiu, takže je chudokrvný.A so stresom to spôsobilo tieto komlikácie. A hlavnú rolu v tom hraje aj to, že je muž. Čo najskôr sa budem snažiť prísť na ten liek. A na tu chudokrvnosť by som odporúčal zmeniť stravu. Najvhodnejšie by bolo aby jedol čo najviac cvikli, šošovice a biela fazuľa, rajčiny, cibuľa,pór. Ale ako poznám Deia, tak jahody a marhule. Takže spoliehame na to, že sa o neho postaráš. Na dnes ešte zostane napozorovanie. zajtra ho budem môcť pustiť. Ovšem ak nenastanú komplikácie." dopovedal som.
"A áno môžeš ísť za ním."
Tobi:
"Dobře, postarám se o něj. Arigato" řekl jsem a vešel dovnitř. Sednul jsem si na židli k Deidarovi a pohladil ho po tváři.
Měl zase tu krásnou tvář jako ten den, co jsem se do něj zamiloval, ale to nebyla tak utrápená jako dnes. Slíbil jsem si, že ho ochráním, ale moc se mi to nedaří. Dal jsem mu pusu na líčko. "Miluju tě Dei" pošeptal mu a sedl jsi.
Deidara:
Začal som sa prebúdzať. Otvoril som oči a prvé čo som uvidel bol Tobi, "Ako sa máš miláčik? Nepotrebuješ niečo??" vyhŕkol na mňa. "Objatie. Potrebujem objatie." povedal som tíško a smutno.
Tobi:
Pevně jsem ho objal. Měl jsem rád teplo jeho těla.
Deidara:
"Čo sa mi vlastne stalo?? Bude bábo v poriadku??" spýtal som sa.
Komentáre
Prehľad komentárov
Je to úžastné. Už sa hrozne teším na dalsiu casť. Dúfam, že bude coskoro. A ak chceš a eštetam nie si,tak sa pridaj do našejskupiny na fb. Ak chceš odkaz nájdeš aj na mojej stránke blogu kiliaice1415.infoblog.sk a je to úplne posledný odkaz. Blogerky československa ;-) ;-) ;-) ;-) vážne úžasne píšeš. Hrozne sa mi topáčix rovnako ako tá poviedka pomôžem ti zabudnúť :-D :-D :-D len tak dalej a hrozne sa teším na pokračko :-D :-D :-D :-D
skveléééééé
(kilia ice, 22. 10. 2014 12:29)